Jak Rostliny potřebují ke svému růstu čtyři důležité prvky: světlo, vodu, substrát a živiny. Pokud je v půdě nedostatek živin, je třeba jej napravit hnojivem. K tomu je důležité zvolit správný jeden ze tří typů hnojiv:
Organická hnojiva: tato kategorie hnojiv se vyrábí z látek živočišného (rohovina, krev, hnůj atd.) nebo rostlinného (řasy atd.) původu. Od minerálních hnojiv se liší tím, že nejsou přímo stravitelná. Rozkládají se pomalu, takže rostliny dostávají živiny postupně v průběhu několika měsíců. Tento pomalý a postupný proces výrazně snižuje riziko předávkování.

Minerální hnojiva: Tyto látky se vyskytují v přírodě a mohou být získávány při těžbě nerudných surovin z některých hornin, ale většina minerálních hnojiv je vyráběna chemicky. Tato chemická hnojiva obsahují základní živiny dusík (N), fosfor (P) a draslík (K). V závislosti na dávkování mohou mít větší či menší koncentraci dusíku, fosforu a draslíku, a tak splňují výživové potřeby různých rostlin.
Organominerální hnojiva: jsou směsí minerálních a organických hnojiv, která se skládají z minerálních látek a minimálně 25 % organických látek živočišného nebo rostlinného původu.

Hnojivo s pomalým nebo rychlým uvolňováním?

Organická hnojiva: Pomalu se uvolňují, protože dusík, který obsahují, musí projít transformací, tj. rozkladem v půdě, než jej rostlina může asimilovat. Tento rozklad závisí na surovinách obsažených v hnojivu a na mikrobiální aktivitě půdy, která vyžaduje dostatečnou teplotu půdy. Proto jsou organická hnojiva v chladných půdách neúčinná.
Organická hnojiva také obsahují mnohem méně živin než minerální hnojiva, takže je třeba jich aplikovat třikrát až čtyřikrát více.
Minerální hnojiva lze rozdělit na dva hlavní typy. Na jedné straně existují rychle působící minerální hnojiva, která mají dodatečný stimulační účinek, protože je rostlina okamžitě vstřebává. Nevýhodou tohoto typu hnojiv je, že se musí pečlivě dávkovat, jinak může dojít k předávkování, což má za následek zhoršení růstu. Na druhé straně existují hnojiva s pomalým uvolňováním. Tato hnojiva kopírují přirozené půdní procesy a přeměňují živiny do formy, která je pro rostliny dostupná. Uvolňování živin probíhá postupně, bez ohledu na roční období a teplotu půdy.

Jaký je účel jednotlivých složek hnojiva?

Dusík (N) se používá především ke zkvalitnění fotosyntézy, která zajišťuje vývoj stonků a listů. Vzhledem k potenciálnímu dopadu na životní prostředí by se však dusík měl používat přesně podle potřeby, aby při sklizni zůstalo v půdě jen minimální množství dusíku. Předávkování dusíkem může také způsobit napadení mšicemi a zhoršit růst rostlin.
Fosfor (P) hraje důležitou roli při ukládání energie a vývoji buněk v rostlinách. Fosforová hnojiva zvyšují výnosy květů a podporují tvorbu plodů. Fosfor je také potřebný pro lepší tvorbu kořenů a vývoj stonků.
Draslík (K) poskytuje rostlinám lepší růst a především lepší odolnost vůči chorobám, parazitům, mrazu a suchu.